Do třetí knihy z řady Tělo jsem připravila kapitolu Rozdíly ve vnímání bolesti při tělesných modifikacích a BDSM. Často jsem totiž slýchala, že lidi určitě chodí na piercing nebo tetování, protože je bolest vzrušuje. Krátce potom, co jsem začala pracovat v tetovacím studiu mi bylo jasné, že tak to není. A o víc než deset let později jsem se rozhodla podložit to výzkumem.
Tělesné modifikace a BDSM k sobě mají blízko. V obou případech lidé dobrovolně podstupují bolest. Vybrala jsem respondentky a respondenty, kteří mají zkušenosti s bolestí přijímanou jak v rámci tělesných modifikací (tetování, piercing apod.), tak v rámci erotickém. Ti oba druhy své zkušenosti s bolestí nakreslili a kresbu interpretovali. Pomocí sémiotické analýzy obrazů jsem pak zjišťovala jak se prožívání dobrovolné bolesti v obou rámcích liší.
Anotace
Autoři knihy Tělo 2.1: bolest v proměnách času a kultur si předsevzali probádat různé podoby bolesti. Mnoha příklady autoři na bohatém historickém, etnografickém a antropologickém materiálu ukazují, že bolest je tvárný kulturní jev, jelikož byla a zůstává v různých kulturách pojímána, využívána, dopřávána či odmítána. Seznamují s rozmanitými podobami trestu a mučení, ale rovněž ukazují, že bolest bývala součástí iniciačních rituálů, a zkoumají, zda musí být bolest nezbytně součástí lidského zrození. Zavádějí nás také mezi příznivce moderního primitivismu a do komunity BDSM, kteří mají k bolesti kladný přístup. Kniha volně navazuje na předcházející tituly Tělo (2014) a Tělo 2.0 (2017).
Ukázka
„Lidi mi říkají: „Ale ty máš přece bolest ráda!” No jo, ale ne úplně každou,“ vzdychne si F1 a naráží tím na častý mýtus o masochistech, že je jim příjemné cokoliv, co bolí. Nevyžádanou a nečekanou bolest ale považují všichni respondenti za nepříjemnou. Zmiňovali úrazy, zranění, lékařská vyšetření a zákroky – někteří se zvláštním důrazem na zubaře. „To je nepříjemné taky proto, že když jdeš k doktorovi, tak ti je většinou blbě.“ (F2)
Nepříjemná může být bolest i v sexuálním rámci, když překročí určitou míru. Taková bolest vytrhává (M2) a rozptyluje (M1). Kontext ve kterém je bolest přijímaná je sice velmi důležitý, ale není samospasitelný. „Není to tak, že když je v tom erotika, zvládnu jakoukoliv bolest a je mi to příjemné.“ (F2)Respondentka F5 zmiňuje také utrpení druhých: „Když se dívám jak lidi nedobrovolně trpí, je mi z toho fyzicky špatně. Není to moje bolest, ale je mi strašně nepříjemná.“ To nás znovu přivádí k dobrovolnosti jako zásadní podmínce pro příjemné dojmy spojené s bolestí.
Bibliografický záznam
SOUKUP, Martin, Marie KÖNIG DUDZIAKOVÁ, Magdaléna EZROVÁ, Alena LOCHMANNOVÁ a Martin RYCHLÍK. Tělo 2.1: bolest v proměnách času a kultur. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2019. Antropos (Pavel Mervart). ISBN 978-80-7465-410-7.
Czech