Čilichili – Marie König Dudziaková

Šest let, od roku 2009 do roku 2016, jsem psala pro legendární časopis Čilichili. Jeho online verzi jsme pomáhali rozjíždět ve tříčlenném týmu a psali jsem každý asi tři články denně, protože nenasytnou hubu internetu bylo třeba neustále plnit. Za šest let jsem tak napsala neuvěřitelné množství textů. Z nich vybírám tři ukázky – dva články z online verze a k tomu reportáž z tištěného Čilichili.

ARCHIV ČILICHILI NA ISSUU

20 důvodů, proč je super mít kámoše esoterika
Každý z nás má aspoň jednoho kámoše nebo kamarádku, co nosí amulety, vykuřuje si byt šalvějí a věří na jiné energie než ty započítané v inkasu. Sice jimi na oko lehce pohrdáme, ale stejně máme pocit, že jsme lepší lidi, už jen když s nimi trávíme čas. I když všechno to vegetariánství a meditování odedřou oni. Proč ještě je výhodné mít aspoň jednoho kamaráda esoterika? Čtěte!
Esoterici jsou většinou hubení a hezcí lidé, i když to maskují batikou.
Jejich byty jsou krásně provoněné esenciálními oleji a tyčinkami.
Umějí masírovat.
V posteli to dovedou pořádně po tantricku rozjet. A dát si nohu za krk.
Vědí, k čemu je quinoa a čakra.
Taky dovedou říct „kundaliní“ a nesmát se u toho.
Názvy knížek v jejich knihovně se vám postarají o zábavu na celý večer.
Znají i jiné čaje než Pigi.
Umějí uvařit čočku s tofu tak, že si s chutí přidáte. Klidně několikrát.
A vůbec umějí vařit bez Podravky a Magi.
Mají vždycky nějaké zajímavé legální drogy.
A když nemají, vědí, kde je sehnat.
Cvičili jógu, ještě než to bylo in. Takže vám teď u svého gurua domluví slevu.
Říkají vám hezké věci o vás samotných.
A vůbec jsou schopni hodiny kecat jen a jen o vás.
Díky nim máte empiricky ověřeno, že člověk vydrží klidně deset dní dobrovolně nejíst a nezemře.
Mají za sebou víc klystýrů než pornoherečky, takže jsou čistí i zevnitř.
Když se chováte jak idiot, vědí, že ve skutečnosti nejste idiot, ale že je to váš proces.
Kamarádí se aspoň se třemi psychoterapeuty, když je nejhůř.
I když budete sdílet tenhle článek, budou stále pevně věřit, že i vy jednou dojdete osvícení.

35 věcí, kterým jste věřili jako děti
Kromě Ježíška jsme měli jako malí spoustu dalších zaručených věcí, kterým jsme zarytě věřili. Třeba že ve špenátu je síla, nebo že jste neviditelní, pokud si zakryjete oči. Dali jsme pro vás do kupy seznam toho, co jsme jako caparti považovali za naprosto neotřesitelnou pravdu.
že když děláte ksichty, tak vám to zůstane
že když si dáte s někým pusu, je to jako byste si ho vzali
že když spolknete pecku z melounu, tak vám ten meloun v břiše vyroste
že když budete dlouho ve vaně, tak se rozpustíte
že děti fakt nosí čáp
že když si nesložíte pyžamko, nalezou vám do něj mravenci
že nikdy neumřete
že když koukáte na telku, lidi z telky koukají na vás
že na hřbitov chodí lidi umřít
že když někoho zabijou ve filmu, tak doopravdy umře
že sluníčko je z ohně a měsíc z ledu
že učitelé bydlí ve škole a doktoři v nemocnici
že hračky ožijí, vždycky když spíte nebo nejste doma
že v bance tisknou peníze
že v záchodě nebo pod postelí žije příšera
že nikdy nebudete dospělák
že máte víc životů jako ve videohře
že ženská otěhotnění tak, že hodně jí
že se děti rodí pupíkem
že v semaforech doopravdy žijou malí svítící panáčci
že vám škvor vleze v noci do ucha a procvakne ušní bubínek
že když olíznete jar, dostanete rakovinu
že špičky z banánů jsou prudce jedovaté
že když zasadíte tyčku z lízátka, tak vyroste celé lízátko
že muziku v rádiu hraje vždycky živá kapela
že továrny vyrábí mraky
že zrcadla jsou brány do jiných světů
že máma s tátou doopravdy mají ještě jedny oči vzadu
že maso se vyrábí v továrně
že jste neviditelní, když si zakryjete oči
že kdo je ze spolužáků nejstarší, tak umře nejdřív
že stromy dělají vítr
že když se vyčůráte do bazénu, je tam barvivo, které vás spolehlivě identifikuje
že když si nedáte pozor, vytečete spolu s vodou z vany
že si musíte vzít někoho, kdo má stejné příjmení jako vy

Reportáž: Otevřete jóni směrem k zemi
Mužské kolektivy znám. V kanceláři se mnou sedí devět chlapů, z nevhodně použitého slova „strčit“ nebo „zasunout“ se tu stává téma na čtvrthodinovou konverzaci. Už týdny ve mně hárá touha stát se zase ženou. Na webovkách www.zenskekruhy.cz nacházím kurz Síla ženství.
Ženské kruhy lákají na tantrická cvičení, znovuobjevování divokosti a síly, ženské sdílení radostí i trápení a další rituály. Těžko říct, co si pod tím představit. Hlavou mi víří různé kombinace kurzů pletení, schůzek militantních feministek, instruktáže, jak správně a radostně menstruovat, až po lesbické orgie. Musím to vyzkoušet.
VYVALENÁ VENUŠE
V centru Prahy v sále s parketovou podlahou a výhledem na Staroměstské náměstí provádí Ivana Megová každý týden ženy, holky, slečny, vdané i rozvedené paní večerem jménem Síla ženství. Ivana je pedagožka s psychologickým vzděláním, lektorka tantry, žena, matka, milenka… Ženy, jak Ivana jedině nazývá své svěřenkyně, se postupně scházejí, převlékají se z kalhot a kancelářských kostýmků do volných dlouhých batikovaných sukní. Já stojím v nastřelené kožené bundě a s foťákem v ruce v rohu a připadám si jako úchylák, co přišel šmírovat holky. Ivana mi nabízí sukni. Přestože mám batikované období už chvíli za sebou, vděčně natahuju „stejnokroj“, jistě z biobavlny, přes džíny. Když usedáme do kruhu na parkety, sukně se rozprostře kolem mě. A jsem v ženském kruhu. Je nás sedm a sedíme kolem malého oltáříku. Je přítmí, ticho, teplo a voní tu jakási bylina, kterou Ivana vykuřuje místnost. Z oltáře na mě vyvaluje prsa věstonická Venuše, indickou sošku odhaduju na Shakti. Další bohyně s odhalenými ňadry už nepoznávám. Ovšem ani jedna z žen kolem mě postavou nepřipomíná rozkydlé sošky. Že by ono ženství, které sem chodí hledat, nějak souviselo s váhou? Najednou si uvědomuju, že jsem po strašně dlouhé době v místnosti jenom se ženami. Pokud tedy nepočítám záchodky. I když i ty máme vlastně v práci unisex. Tohle zjištění mě úplně rozvášní a jsem rozhodnutá užít si svoje ženství naplno. A do zásoby.
JAK JSTE SE MĚLY, HOLKY?
Na začátek Ivana vyzve ženy, aby popsaly, jak se mají a jak se cítí. Small talk na rozehřátí. Ty, co chodí pravidelně, vyprávějí, co se událo od posledního týdne. Ostatní pozorně naslouchají. Když vosková Venuše, která symbolizuje předávání slova, doputuje ke mně, představuju se, přiznávám se k tomu, že jsem novinářka, a jedním dechem dodávám, že nefotím ničí tváře kromě lektorky. Ženám se evidentně uleví. Ostatně proč fotit tváře, ženy jsou to přece tělem. Po zahřívacím kole se rozpovídá Ivana. Vysvětluje, že každá žena projde během svého života několika fázemi. Začíná jako nevinná a bezstarostná Panna, stane se rozkošnickou Milenkou, starostlivou Matkou, Královnou, Čarodějkou a kruh života dokončí jako stará moudrá Babička. Lektorka posílá po kruhu obrázky bohyní, které symbolizují jednotlivé fáze ženství. Jednu kartu se ale zdráhá poslat. „Víte, když ženy potřebovaly odstrašit muže, kteří jim chtěli ublížit, nebo zlo obecně, ukazovaly svou jóni.“ Jóni označuje v tantře pipinku. Okamžitě mi najede představa, že bych v nouzi nejvyšší na úchyláka v parku vytasila svoji jóni. Asi by se vyděsil, že jsem větší pervert než on, a nechal mě na pokoji. Není to úplně blbý nápad.
MĚSÍČNÍ RITUÁL
Je úplněk. Ženy mají svůj menstruační kalendář na obloze. Ivana vysvětluje úplňkový rituál, který budeme dnes provádět. Jeho součástí je tancem vyjádřit a prožít všechny fáze ženy, pak pohlédnout oknem na kulatý Měsíc a vyslovit přání. Není to jen tak, vymyslet rituální přání, musí se správně formulovat a mě jímá hrůza, že když to udělám blbě, naskáčou mi všude pupeny a zavře se mi jóni a vůbec to bude strašné. Přání si pečlivě připravuju dopředu a pro sebe opakuju, abych to nespletla. Začínáme tančit, batikované šátky víří místností. Některé ženy si zavázaly oči šátkem, aby se nestyděly. Já jen sundávám brýle, jsem beztak slepá jak patrona. Tancem procházíme fázemi ženství. Jako panny skotačíme po louce, jako milenky nakrucujeme boky… Máme dupat, zpívat, křičet a plakat, což některé z nás činí. Lektorka sugestivně popisuje jednotlivé archetypy. „Otevřete svoji jóni směrem k zemi. Jsme ženy a ze země čerpáme energii…“ Snažím se otevírat jóni, ale pak se začnu stydět, že myslím na svoji pipi mezi tolika lidmi, tak se začnu soustředit na tanec. Za chvíli jsem v rauši, jako když jsem křepčila v šestnácti poprvé na dýze zmaštěná broskvovou vodkou. Pootevřu oči, ve zšeřelé místnosti víří sukně, bosé nohy šustí po parketu. Čarodějnice na sabatu. Celá zpocená dotančím k oknu, zírám na Měsíc a šeptám svoje přání. Až je mi skoro líto, že veselice končí a my sesedáme zase k oltáři. Ještě bych si zatrsala. Po čtyřech hodinách jdu po prázdném Staromáku zalitém studeným úplňkovým světlem, připravena nějakému úchylovi ukázat svou jóni a vyděsit ho tak k smrti.
A CO S TÍM?
Holky chodí pokecat s kámoškama na latte macchiato. Když je to hodně špatný, tak si popovídají s psycholožkou. Pro dobrý pocit zaskočí na aerobik. Nebo na dýzu. Ženské kruhy jsou vlastně tak trochu kombinace toho všechno dohromady. Teda pokud vám nevadí, že při tom máte batikovanou sukni.