Do knihy Tělo: čichat, česat, hmatat, propichovat, řezat jsem zpracovala kapitolu Kyberpunkové maso po česku, kde se věnuji tělesným modifikacím v kyberpunkové literatuře. Zabývám se kybertělesností a při zkoumání kyberpunkové literatury zjišťuji rozsah a možnosti funkčních tělesných modifikací, jakými jsou vybaveni hrdinové této literatury. Následně je porovnávám s reálnými modifikacemi lidského těla, které je možné úspěšně realizovat ne v lékařském prostředí, ale DIY metodami v tetovacím studiu.
Anotace
Předmětem knihy Tělo: čichat, česat, hmatat, propichovat, řezat je sociální a kulturní analýza lidského těla a jeho vybraných částí.
Kniha je založena na poznatcích a teoriích embodimentu, jak se jím zabývají především antropologové, etnologové, psychologové a sociologové. Jednotlivé kapitoly se věnují vybraným částem lidského těla či jeho funkcím: nos jako sociokulturní fenomén; vlasy a jejich symbolika a rituální funkce; hmat a věci, jak se projevují v poezii a beletrii; piercing jako móda i forma vzdoru středoškolské mládeže; funkční modifikace těla inspirované kyberpunkovou literaturou.
V knize jsou prezentovány vybrané antropologické, psychologické a sociologické koncepce tělesnosti v návaznosti na problematiku modifikace, disciplinace a semiotizace těla či jeho jednotlivých částí.
Kniha je určena antropologům, etnologům, sociologům a psychologům, kteří se zajímají o otázky studia lidské tělesnosti.
Ukázka
My všichni máme v datasféře digitální siamské dvojče, se kterým jsme pevně provázáni. Naše konstrukty povětšinou ovládáme. Může se ale stát, že se naší virtuální identity chopí někdo jiný, ať již oprávněně či neoprávněně. A existují dokonce programy, které to mohou dělat za nás, například služba LivesOn, která z twitterového účtu agreguje zájmy, témata, slovní zásobu i syntax a po smrti uživatele dokáže podle zjištěných dat tweetovat za nebožtíka. Ve virtuální podobě jedniček a nul nám zaručí věčný život digitalizovaného já v datasféře i poté, co fyzická stránka z hmatatelného světa zmizí. Právě touto ideou věčného života duše vyživované tokem dat se zabývají kyberpunkoví autoři. Vše se smrskne na otázku vstupů. Systémů. Dat. Máme sklony k solipsismu; ten tak nějak patří k naší sféře působnosti, víš? (…) Odkudsi z hloubi duše probublávají data. Nedá se tomu říkat úplně život, ale má to své výhody, popisuje jeden z „dráťáků“, tedy kybernetických konstruktů, stav fyzického nebytí ve Sterlingově románu Schismatrix (2009: 247–248). Pro některé kyberpunkové hrdiny je uploadování vlastního vědomí do počítače a existence v podobě virtuální bytosti životním cílem. Touží po něm ať již kvůli nesmrtelnosti, věčnému zachování sebe sama nebo kvůli nedokonalé, selhávající, trýznící a bolavé fyzické stránce (Sterling, 2009, Gibson, 2004). Jiným zase bytí v digitalizované formě nevyhovuje natolik, že si přejí být beze stopy vymazáni (Gibson, 1992). Kyberpunk tedy z informačního a kybernetického hlediska zhmotňuje karteziánskou ideu nesmrtelné duše, kterou díky digitalizaci činí nezávislou na materii těla.
Bibliografický záznam
SOUKUP, Martin (ed.) Tělo: čichat, česat, hmatat, propichovat, řezat. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2014. Antropos (Pavel Mervart). ISBN 978-80-7465-108-3.
Czech