Když jsme před dvěma lety vydávali první knihu o nádražkách Kdyby ti tak pámbů prdel roztrh‘, vůbec jsme netušili, že bude mít takový úspěch. Takový, že už je beznadějně rozebrána. A protože nic nekončí a my jedeme dál jako bubenečská nádražka, vydali jsme před Vánoci 2015 pokračování.
Zatímco #pambuprdel je spíše cestopisem, který mapuje tři roky společných výletů NP a KZ, #chlupatyzuby jsme koncipovali tak, abyste je skutečně mohli použít také jako svérázného průvodce po Čechách, Moravě i některých zahraničních destinacích. V knížce tak najdete celkem 41 recenzí z let 2013–2015, z toho 13 dosud nikdy nepublikovaných. Všechny texty jsme pečlivě vybrali a redakčně upravili, seřadili podle regionů do šesti kapitol, a každou z nich doplnili vlastivědným úvodem.
Dozvíte se tak třeba, ze které nádražky nás vykázal slavný český režisér a kde jsme naopak navázali mezinárodní družbu, kde servírují jídlo na létajícím talíři a kde pivo v PETce, kde po nás obsluha vrhala vidličkami i kde se hosté navzájem proklínají slovy „Chcípni do rána na chlupatý zuby!“
Ukázka
„Tam se ti bude líbit, uvidíš,“ švitořil NP před hladovou KZ, jejíž očekávání ještě vyšroubovala pozitivní recenze „nezdravé, ale dobré jídlo“ do nebeských výšin. Brzy však měla spadnout zpět na špinavý perón mladoboleslavského nádraží. „Žádné jídlo nemám a za deset minut zavírám!“ zpražil nás výčepní s vizáží hodně nasraného Josefa Aloise Náhlovského. „To není proto, že bych nechtěl, ale že už tu nic nemám,“ dodal omluvně ve chvíli, kdy už v lokále seděl pouze NP, zatímco KZ s brekem odešla do odbavovací haly koupit si aspoň horalku z automatu. Na usmířenou nám pak nabídl párek v rohlíku za 15 korun a upřesnil, že se zavíračkou to nebude až tak žhavé, protože ještě čeká na paní výpravčí odněkud od Mšena, která přijede vlakem o půl deváté a má hroznou žízeň. Nás již tlačil čas, přislíbili jsme však, že nazítří dáme kiosku (s otevírací dobou denně 8–19 hodin) ještě jednu šanci.
Vrátili jsme se odpočatí a vyhladovělí. KZ, které již výhled nezkreslovaly slzy, bryskně zhodnotila interiér hospůdky slovy „Takový čistý slum.“ Bylo to trochu jako v té pohádce o třech prasátkách, kde selata odflákla příbytky ze slámy a ze dřeva a vlk je pak mocným foukáním a dupáním zničil. Místní nádražka je na tom podobně. Zaplňuje úzkou proluku mezi dvěma budovami (pravděpodobně jde o uličku, do níž se chodilo cestou od vlaku chcávat), jen místo slámy a dřeva je tu vlnitý plech a sádroš. NP se ještě marně pokusil vysvětlit, že se sem loni přestěhovala dřívější maringotka a oproti ní jde o těžký upgrade a že v zimě u kamen to tu bývá docela útulné, to už však KZ zaujala místo v zahradním nábytku na peróně a jala se objednávat pokrmy.
Bibliografický záznam
Vágus.cz. Chcípni do rána na chlupatý zuby!. Praha: Vágus.cz, 2015. ISBN 978-80-260-9159-2.
Czech