Do kolektivní monografie Tělo 2.0: Hranice těla a podoby bolesti jsem připravila kapitolu Do živýho: Jak se žije modifikátorům v Česku. Text se soustředí na jediné tři české modifikátory a mapuje jejich cestu k nezvyklému povolání, jejich přístup k vlastnímu tělu a tělesnosti, zjišťuje jak se vypořádávají s tím, že způsobují bolest jiným a další aspekty jejich života.
Anotace
Předmětem knihy je antropologické a etnologické zkoumání lidského těla a tělesnosti. Publikace kolektivu autorů se zaměřuje na tělesné modifikace, na diskusi o hranicích lidského těla a rozdíly mezi lidskými bytostmi a stroji. Volně navazuje na titul Tělo: čichat, česat, hmatat, propichovat, řezat (2014). Kniha Tělo 2.0 staví na teoriích těla a tělesnosti, které se od začátku 20. století rozvíjejí ve vědách o člověku, společnosti a kultuře. Jednotlivé kapitoly se věnují poruchám příjmu potravy, skalpování, rozdílům mezi člověkem a stroji, funkčním modifikacím těla a provádění extrémních modifikací. Kapitoly sjednocuje téma bolesti a překračování hranic lidského těla.
Ukázka
Termínem modifikátor označujeme člověka, který provádí těžké tělesné modifikace.18 Také můžeme říkat extrémní tělesné modifikace. K těm řadíme zákroky, které s sebou nesou vyšší zdravotní riziko než běžné modifikace (tj. piercing nebo tetování) a zároveň nejsou v naší společnosti běžně akceptované. Shemon rozebírá sociální aspekt těžkých tělesných modifikací podrobněji. „Abychom o někom mohli říct, že je těžce modifikovaný, nemusí mít nutně implantáty a split jazyka. Stačí, aby měl hodně piercingů v obličeji, potetovanou tvář, krk nebo hřbety rukou.“ Zmiňované 18 Autorem českého termínu tělesné modifikace, respektive jeho překladu z anglického body modification, je modifikátor Shemon. Než okolo roku 2005 zavedl tento termín, byla terminologie v oblasti tělesných modifikací značně roztříštěná (srov. Dudziaková 2014: 158). 127 Do živýho tetování na krku a rukou se ale v posledních letech stává módním trendem a žádá si ho stále více zákazníků, což ukazuje na to, že tato kategorie je relativní. Zdravotní aspekt představuje vyšší zdravotní riziko při samotném zákroku i v období hojení. Těžké tělesné modifikace jsou také velmi náročné pro modifikátora co do anatomických znalostí, osvojených zkušeností, potřebného vybavení i sterility prostředí. Těžké tělesné modifikace svým charakterem odpovídají kvazichirurgickým zákrokům.
[…]
Pro těžké modifikace jako implantáty, split jazyka nebo ear pointing se obvykle rozhodují lidé, kteří už mají s lehčími úpravami těla v podobě piercingu, tetování a skarifikace zkušenosti. Jejich individuální motivace pro některý z extrémních zákroků ovšem Shemon nezkoumá. „Není to moje věc. Pro mě je důležité, aby byli dospělí, to znamená, starší než 21 let, a abych si byl jistý, že jde o integrovanou osobnost, která chápe rizika spojená s danou modifikací. Pokud se rozhodnou říct mi například, že se chtějí modifikací přiblížit podobě nějakého zvířete, nebo je třeba daná věc vzrušuje, je to na nich. Já to po nich nepožaduji. Respektuji jejich soukromí.“ Podobně postupuje i Cryptobully: „Nechci být v pozici, kdy rozhoduju o tom, kdo si modifikaci zaslouží a kdo ne. Nebudu posuzovat, zda je motivace ,chci mít jazyk jako ještěrka‘ lepší než motivace ,prostě se mi to líbí‘.“
Biblografický záznam
SOUKUP, Martin (ed.), Marie KÖNIG DUDZIAKOVÁ, Michaela DVOŘÁKOVÁ, Jana KADLECOVÁ a Martin RYCHLÍK. Tělo 2.0: hranice těla a podoby bolesti. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2017. Antropos (Pavel Mervart). ISBN 978-80-746-5288-2.
Czech